doc. PhDr.Martin Lečbych, PhD.: Rodinná terapie a osoby se schizofrenií: pohled do historie a současnosti

…na konferenci Mezinámi 21/9/2018…

Rodinná terapie a osoby se schizofrenií: pohled do historie a současnosti

Úvod

Kořeny rodinné terapie jsou hluboké a sahají k práci komunitních a sociálních pracovníků konce 19. století (Luepnitz, 1992; Braverman, 1986). Gladding (2014) považuje za katalyzátory rozvoje rodinné terapie před Druhou světovou válkou čtyři faktory. První představuje vzrůstající počet žen v univerzitních kurzech a rostoucí zájem o rodinnou problematiku, který vede k tvorbě prvních akademických textů o problematice manželství a o rodinném životě. Druhým faktorem je rozvoj manželského poradenství, který začíná přibližně ve 20-30. letech 20. století. Třetí faktor je vzrůstající zájem sociálních vědců o problematiku rodinného života a výzkum rodin. Ke konci 30. let se začínají objevovat první akademické žurnály specializované na výzkum rodiny. Posledním, čtvrtým faktorem, je rozšiřování modelu práce Alfreda Adlera v edukaci rodin v otázkách výchovy dětí a vzájemných vztazích a budování sítě poradenských zařízení.

Tradiční učebnice rodinné terapie (např. Nichols, 2014) hovoří o soustavném rozvoji rodinné terapie jako metody, legitimního způsobu terapeutického myšlení a formy práce od 50-60. let 20. století v návaznosti na výzkumy rodin se členem se schizofrenií. Právě historické výzkumy schizofrenie jsou podle Nicholse (2014) zrodem rodinné terapie, jak ji chápeme dnes.

Podstatou tohoto příspěvku je nahlídnout zpětně hlavní zjištění těchto výzkumů a reflektovat jejich odraz v současnosti.

Lyman C. Wynne

Lyman C. Wynne (1923-2007) byl jednou ze stěženích osobností ve vývoji rodinné terapie a zároveň taktéž průkopníkem ve výzkumu schizofrenie. V období mezi 50-60 lety 20. století začal realizovat společná terapeutická sezení s pacienty s psychózou a jejich rodinami. Pracoval jako primář psychiatrického oddělení pro dospělé v Národním institutu pro duševní zdraví v USA a později působil na Univerzitě v Rochesteru na lékařské fakultě jako vedoucí psychiatrického oddělení, na kterém se stal profesorem psychiatrie. Celou jeho profesní kariéru provázel zájem o život pacientů se schizofrenií a jejich rodiny (Schields, McDaniel, 2007).

Ve své praxi se Wynne setkával s rodinami hospitalizovaných pacientů se schizofrenií dvakrát týdně. Tato intenzivní práce mu umožnila pozorovat rodinné interakce a vztahy v rodinném systému. Spolu se svými kolegy své pozorování interakcí shrnul a publikoval v roce 1954 (Wynne, Ryckoff, Day & Hirsch, 1954).

Wynne si povšimnul zvláštních kvalit v emočních interakcích v rodině a zároveň nápadností v hranicích rodinného systému. Popsal je jako pseudovzájemnost (pseudomutuality), pseudohostilitu (pseudohostility) a gumové hranice (rubber fence).

Pseudovzájemnost představuje určitý dojem, že rodina drží pevně pohromadě a vztahy jednotlivých členů jsou vzájemně harmonické. V rodinách vyznačující se touto vnějškovou fasádou však není prostor pro autonomii a nezávislost jednotlivých členům, není zde kapacita pro separaci a individualizaci jednotlivce. V těchto rodinách chybí tolerance pro upřímnost ve vztazích (a z toho plynoucí schopnost tolerovat nepohodu danou případným konfliktem) a tolerance k nezávislosti.

Pseudohostilita je jen jiný termín jak popsat skrytou dohodu v rodině o potlačení autonomie. Pod maskou laskavého přijetí (např. „myslíme to s tebou dobře“) dochází k vynucování vlastních zájmů před zájmy druhého člena rodiny. Můžeme konstatovat, že pseudohostilita v komunikaci popsaný Wynnem má blízko k tomu, co můžeme označovat jako pasivně agresivní projevy či emoční vydírání.

Gumové hranice představují vnější ochranný val kolem rodiny. Touto metaforou se Wynne pokoušel vystihnout své pozorování, že uvnitř rodiny jsou vztahy zvláštním způsobem flexibilní, ale navenek je rodina resistentní vnějším vlivům. Podobně jako guma jsou hranice rodiny schopné určitého roztažení, například k tomu, aby umožnily vztahování jednotlivců mimo rodiny (extrarodinné vztahy), nicméně se opět smršťují, pokud se vnější vztahy stávají příliš intenzivní. Rodinná struktura je spíše rigidní a vyznačuje se sociální izolací. Je světem ve světě, který neumožňuje vystoupit a získat náhled na distorzi vztahů v rodině.

Komunikační deviace – stále aktuální téma

Wynne se také zajímal o Rorschachovu metodu a procesy myšlení u pacientů se schizofrenií, které jsou touto metodou explicitně zobrazitelné. Experimentovalo se také s párovou a rodinnou aplikací Rorschachova testu k posuzování dynamiky a interakce vztahů více osob spolu se svou kolegyní Margaret Singerovou. Wynne tato vyšetření ve své praxi kombinoval a dospěl k závěru, že mezilidská komunikace je nástrojem, kterým se poruchy myšlení navenek transformují.

Komunikační deviace (odchylka) je zvláštním způsobem interakce, ve kterém se poruchy myšlení projevují, udržují a dále formují. Jedná se také o komunikační interakci, která je měřitelná a verifikovatelná. Singerová a Wynne (1966) vyvinuli manuál pro skórování komunikační deviace v Rorschachově metodě i v Tematickém asociačním testu. Wynne a kol. (1978) shrnují řadu studií s využitím škál komunikační deviace a uzavírají, že tento fenomén je podstatným rozlišujícím znakem v rodinách mladých osob se schizofrenií.

Pro komunikační deviaci je typické, že v interakci mezi členy se objevují problémy sdílet a udržovat ohnisko pozornosti v průběhu komunikace (deficit sdílené pozornosti). Řečový projev je obtížné sledovat, sdílet a jednotlivé komunikační významy nejsou ověřovány (není zcela jasné kdo co svým výrokem má na mysli). Objevuje se předpoklad, že pokud je dítě vystavováno této formě komunikace mezi rodiči od dětství, může docházet k tomu, že jeho smysl pro konvenční komunikační významy je narušený a jeho kognitivní vývoj se negativně mění (deficit konceptualizace pojmů).

Soudobý výzkum v této oblasti dále pokračuje a podporuje hypotézy, že komunikační deviace v rodině působí jako psychosociální stres, který je jedním z faktorů podporujících první ataku schizofrenie v dospívání a zároveň, že může existovat genetická zranitelnost, která představuje náchylnost k výskytu komunikační deviace v interakci s druhými (Roisko a kol., 2011).

Palo Altská škola a její inspirace pro terapeutickou práci

Stěžení osobností Palo Altské školy je původem britský výzkumník, antropolog, biolog a ekolog Gregory Bateson (1904-1980), kolem jehož osobnosti se zformovala skupina neméně inspirativních osobností jako psychoterapeuti a později přirozeně rodinní terapeuti Jay Hayley a John Weakland a později i psychiatr Don Jackson. Tato škola je nejvíce spjata s výzkumem mezilidské komunikace a schizofrenie. Jak uvádí Nichols (2014) k tvorbě praktické rodinné terapie se dostala spíše náhodou, při výzkumných rozhovorech byli členové výzkumného týmu vtažení bolestí a nespokojeností rodin s členem se schizofrenií do praktického pomáhání těmto rodinám a terapeutickým setkáním.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

71 + = 75